Pohled do tří evropských zemí
Veřejnoprávní a zavedená média jsou dlouhodobě terčem dezinformačních a konspiračních teorií. České televizi jsme se v této souvislosti věnovali nedávno. Hovořili jsme o prostupování dezinformačních témat do populární hudby, útocích ze strany pro-ruských dezinformačních webů a šíření řetězových emailů napadajících důvěryhodnost České televize. Mnoho z těchto narativů je stylizovaných do specifických českých podmínek – ČT je vyobrazena jako v moci „havlistických“ elit, je vzýváno české vlastenectví.
Avšak opakující se narativy zpochybňující objektivitu veřejnoprávních médií, ale také seriózního zpravodajství obecně, či údajné řízené spiknutí elit se nevyskytují pouze v česky mluveném prostoru. Bližší pohled na situaci ve Finsku, Slovensku a Slovinsku ukazuje, že i zde jsou veřejnoprávní média a objektivní zpravodajství častým terčem dezinformačních útoků často z dílny proruských webů, které se snaží nalomit jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti. Podstatnou roli v šíření narativů zpochybňujících objektivitu médií ale hrají také místní politici či jinak veřejně známé osobnosti.
Finsko a troll
Finsko se tradičně řadí na první místa v kvalitě vzdělávání a jeho zkušenosti s ruskou propagandou jsou více než staleté. Jak informoval Český rozhlas, digitálním hrozbám se v této severské zemi učí čelit už na základní škole prostřednictvím projektové výuky, podporou kritického myšlení na prvním stupni, např. při četbě a sledování dětských zpráviček přímo ve vyučování. Nepřekvapí, že s takovým přístupem je místní populace naučená konzumovat informace z ověřených zdrojů, mezi které v této zemi patří veřejnoprávní Yle (Finnish Broadcasting Company), obdoba BBC, podle které bylo ostatně toto státní médium v r. 1926 založeno a budováno.
V nedávném výzkumu o věrohodnosti informací (červen 2020) vyjádřilo 90% finských respondentů důvěru ve veřejnoprávní Yle, 92% dokonce věřilo oficiálním informacím lékařů a vědců z Národního institutu zdraví a pouhých 20% dotázaných spoléhalo na informace na sociálních sítích. Jsou to pozoruhodně odlišná čísla od důvěry české populace v národní televizi a rozhlas.
Přesto se ani Finsko útokům na veřejnoprávní rozhlas a televizi nevyhnulo. Mezi přední agresory zde od začátku milénia patří Erkki Johan Bäckman (49), jehož příběh je plný proruského aktivismu a budí dojem užitečného idiotství nebývalé síly. Z křiklavého obránce ruských zájmů se však syn generálního ředitele nápojového gigantu Hartwall stal soudně trestaný outsider, což je pro české prostředí inspirativní. Jeho příspěvky na sociálních sítích a nápadně adorační rozhovory s předními zastánci putinisimu dnes slouží spíše k pobavení a posměchu. Přesto zcela vážně volá např. po zavření redakce Helsingin Sanomat (zde).
Bäckman je povoláním vysokoškolský pedagog, konkrétně sociolog práva. Právo si však vykládá dost svérázně a je za to opakovaně trestán. V minulosti působil hned na několika finských univerzitách, kde učil sociologii, kriminologii a ruská studia. Jednu z prvních kontroverzí mezinárodního rozměru si vysloužil publikačními výpady na adresu estonské integrační politiky, kterou nazval „politikou apartheidu“ proti tamějším Rusům. Výsledkem této kauzy bylo, že Bäckman byl v Estonsku prohlášen persona non grata a byl mu zakázán přístup do země. Za to byl později sice finančně odškodněn, ale za proti-estonské podněcování nebyl do země vpuštěn znovu.
Mezi viditelnější publikační počiny tohoto autora patří kniha „Bronzový voják“ (2008), která ostře kritizuje přemístění ruského pomníku z centra Tallinu. V návaznosti na její vydání poskytl Bäckman rozhovor ruské státní agentuře RT (obviňované z podjatosti a šíření režimní propagandy), ve kterém mj. popřel sovětskou okupaci Estonska během druhé světové války a předpověděl zánik tohoto baltského státu za deset let (tedy v roce 2019) .
Následně pomohl v Helsinkách uspořádat demonstraci proruské mládežnické organizace „Naši“ , sponzorované Kremlem a doprovázené Noční hlídkou, bojůvkou ruských Estonců zapojenou do násilných protestů v Tallinu.
Je příznačné, že si docent Bäckman vysloužil za své služby ruskému státu rozsáhlou pozornost ruských médií a stal se okatým nositelem několika ruských cen za literaturu a právo. V jiné zemi však oceněn nebyl. Doma si naopak ustavičně stěžoval na nevyváženost veřejnoprávních novinářů, nactiutrhání a křivdění všemu ruskému. Finská společnost sledující jeho kauzy na to zprvu reagovala podivením a zájmem o jeho alternativní pohledy.
Bäckman se prohlásil za aktivního obhájce ruské anexe Krymu, postavil se do čela finského zastoupení samozvané separatistické Doněcké lidové republiky a v roce 2014 se mu tam podařilo zlákat i političku finské sociální demokracie. Vzbudilo to opět rozruch a dočasnou destabilizaci tradičního rozložení sil, což je ukázkový cíl ruských zájmů v evropských demokraciích.
Zatím největších přečinů, které ostatně kvalifikoval soud jako kriminální, se putinovský obhájce dopustil v roce 2016 na Jesice Aro, investigativní reportérce finské veřejnoprávní stanice YLE. Za její systematické hanobení a stalking si loni u helsinského odvolacího soudu vysloužil 3 měsíce podmíněného trestu, jeho společníci ještě více. Usvědčení ze šíření nenávisti a internetového obtěžování Finy dovedlo k celonárodní debatě o nutnosti zavedení účinné ochrany novinářů, která se v uplynulých měsících začala zavádět v praxi. Když k tomu přičteme Bäckmanovo vlastizrádné pochlebování východnímu sousedovi, které trvá přes dvacet let, pak pochopíme, co ztrátu vážnosti ruského aktivisty dokonalo. Jeho kanál na Youtube dnes sleduje již jen něco přes 300 fanoušků. Jeho někdejší fanoušci si zřejmě uvědomili, že alternativní akademik je spíš řízený predátor a odsouzený ruský troll, čímž šla jeho atraktivita do kopru. Publikuje tak hodně na Twitteru. Zcela nedávno tam odsoudil protesty na podporu Alexeje Navalného jako divadlo pro „západní média“.
Slovensko a Sputnik
Slovenský Rozhlas a televízia Slovenska má podobně jako ČT radu volenou poslanci. Podle průzkumů agentury Fokus z roku 2019 se slovenská veřejnoprávní televize a rozhlas stále drží mezi médii s největší důvěrou (51,2 %). Naopak tzv. „alternativní média“ a sociální sítě se drží v důvěře až na posledních příčkách. Podobně jako ČT bývá i RTVS cílem dezinformačních webů. Svůj podíl na tom má například slovenský dezinformační web Zem&Vek, který pravidelně vypouští články s podobnou „argumentací“ proti RTVS, s jakou se setkáváme i u český dezinformačních webů.
Slovenskou veřejnoprávní televizi však v posledních letech ochromují zejména kontroverze v jejím vedení. V roce 2017 skončilo funkční období bývalého ředitele Václava Miky, kterému byla připisována popularizace RTVS a množství progresivních změn. Jeho nástupce, Jaroslav Rezník, však vyvolal vlnu kritiky již při svém nástupu. Jak informoval web Hlídací Pes, Rezník s sebou přivedl některé kontroverzní tváře a pozastavil vysílání investigativního pořadu Reportéri. Odklon od progresivního Mikova vedení komentoval bývalý redaktor deníku SME, Matúš Kostolný, pro web Hlídací pes slovy:
„(…) plánované změny v tom, jak mají vypadat politické debaty v televizi a rozhlase, změny moderátorů, to všechno nasvědčuje tomu, že se můžou částečně vrátit poměry z dřívějška, kdy byla veřejnoprávní média na Slovensku doslova zničená po 90. letech a mečiarismu.“
Kontroverze ohledně osoby Jaroslava Rezníka vzbudilo také jeho působení ve vedení agentury TASR (Tisková agentura Slovenské republiky), a to zejména podepsáním smlouvy o spolupráci s pro-kremelskou agenturou Sputnik, nechvalně známou pro nevyvážené zprávy a podporu šíření nepravdivých informací. Rok 2020 přinesl pro Slovenskou veřejnoprávní televizi další výzvy. Podle analýz společnosti MEMO98 je důvodem upřednostňování vládní koalice (Slovenská národní strana + Smer-SD) ve vysílání, za což čelí Rezník kritice. SNS navíc v minulosti čelila kontroverzím kvůli svému předsedovi Andreji Dankovi a jeho vystoupení v ruské Dumě, kde zdůraznil slovanskou vzájemnost.
K Rezníkově vedení se postupně začali kriticky vyjadřovat i někteří novináři působící v RTVS, mnoho již z televize odešlo. Například bývalý redaktor Michal Katuška pro týdeník Euro uvedl jako důvod snahy o „usměrňování“ jeho práce nebo ovlivňování výběru jeho hostů.
Slovinská veřejnoprávní média pod politickým tlakem
Veřejnoprávní média jsou ve Slovinsku za poslední rok pod mimořádným tlakem. Kromě soustavného zpochybňování jejich práce ve veřejném prostoru, anonymních výhružek adresovaných jednotlivým reportérům, které se vysloužilo opakovanou kritiku ze strany Evropské komise, tak zřejmě největším výpadem bylo zastavení veřejných financí pro Slovinskou tiskovou agenturu (STA).
Tato situace přispěla k vládní krizi, která vedla k odchodu strany důchodců z vládní koalice vedené pravicovým nacionalistou Janezem Janšou – ta má teď v parlamentu minimální většinu jednoho hlasu proti opozici otevřeně usilující o vyslovení nedůvěry současné vládě. Právě osoba předsedy vlády Janši je v centru mnoha kontroverzní, které počínají jeho otevřeným spojenectvím s Viktorem Orbánem a snahou přiblížit Slovinsko politice jeho ideologického vzoru v Maďarsku. Jsou to především Janšovy útoky na veřejnoprávní média a soustavné šíření dezinformací o tom, že veřejnoprávní média ovládá „Deep State“, kterými si buduje nechvalnou pověst v zahraničí.
Poté, co Janša šířil dezinformace o amerických volbách a zpochybňoval jejich výsledek, tak Janšovi věnoval samostatný text Foreign Policy s výstižným popisem hned v názvu „Krajně pravicový konspirační teoretik se závislostí na Twitteru“. V něm mj. Foreign Policy uvádí výpočet Maji Cerman z organizace Today Is A New Day, že během amerických voleb trávil Janša na Twitteru „minimálně tři hodiny denně“.
Místopředseda výboru pro mediální prostředí a reformu při Radě Evropy Marko Milosavjlevič popisuje Janšovo počínání jako „systematické napadání všech klíčových médií ve Slovinsku, kterým se cíleně snaží narušit jejich důvěryhodnost mezi obyvatelstvem. Když poté média reportují o korupčních kauzách souvisejících s Janšou, tak Janša a SDS tato média vykreslují jako ‚problematická‘“ a dodává, že Janša se neštítí ani anti-semitských konspirací.
Reportérka RTV Slovenija Mojca Setinc-Pašek, která v minulosti dostala Janšu za jeho obscénní vulgárnosti na svou adresu před soud a k následné veřejné omluvě, začala po jeho březnovém nástupu do úřadu dostávat anonymní vulgarity. Redaktoři RTV Slovenija pak přímo výhružky smrtí. Mezinárodně nejznámější je však zřejmě případ investigativního reportéra Blaže Zgagy, který byl představiteli Janšovi SDS slovně napaden krátce poté, co se stal na jaře 2020 laureátem ceny Svobody slova udělovanou Deutsche Welle.
#Strážci
Natalie Vaidišová, Tomáš Bouška, Albín Sybera