Filosof Marek Hrubec vysvětluje, proč by všichni občané bez ohledu na své výdělky měli od státu dostávat pravidelnou platbu a kde na to stát může vzít.
Zajištění základních potřeb nezbytných k životu formou nepodmíněného základního příjmu by podle filosofa Marka Hrubce z Akademie věd mohlo otevřít kreativní potenciál lidí. Ti by díky tomu mohli objevit nové možnosti a posunout společnost dál. V online rozhovoru uvádí, že Česká republika má zdroje na to, aby byl i u nás zaveden.
V posledních několika týdnech se v Česku rozvířily debaty o „nepodmíněném základním příjmu pro všechny“. Co tento termín znamená?
Teorií nepodmíněného základního příjmu je více. Všechny je však spojuje myšlenka, že nepodmíněný základní příjem je finanční částka, která je vyplácena každému občanovi nehledě na jeho věk, zaměstnání nebo jiné faktory. To znamená, že základní příjem může dostávat člověk nehledě na to, jestli má nějaké jiné příjmy ze zaměstnání nebo odjinud. Nehledě na to, jestli je muž, žena, jestli je svobodná, vdaná, ženatý a podobně. Většina teorií počítá s vyplácením základního příjmu dospělým osobám, jsou i návrhy na vyplácení zcela všem, včetně dětí.
Jaké jsou pozitiva této teorie?
Hlavním kladem je podle mého názoru zajištění základních potřeb člověka. Dalším výhodu vidím v uvolnění velkého kreativního potenciálu lidí, protože teď mnozí musí pracovat v zaměstnání, které jim neumožňuje seberealizaci, mnohé to netěší. A někdy jsou to i uměle udržovaná pracovní místa, aby se zvýšila zaměstnanost.
Vysvětlete prosím poslední bod blíže.
Často uváděný příklad je z USA. V některých státech zavedli automatické benzínové pumpy, ale proto, aby tam zvýšili lokálně zaměstnanost, je zase zrušili a znovu tam k čepování benzínu vrátili lidi. Považuji to za krok zpátky. Připomíná to rozbíjení strojů po zavedení průmyslové revoluce v Anglii, ve Francii a jinde. A to není správná cesta. Je lepší dát lidem základní příjem a oni by se – i když jistě ne zcela všichni – rozvíjeli kreativně v oblasti kultury, v účasti v občanské společnosti, v lokální obci, v ekologii. Mohli by se věnovat více své rodině a dětem, péči o rodiče…
Mohlo by to umožnit založení více startupů, nových malých a středně velkých firem, které by uspokojovaly skutečné potřeby lidí. Uvolnilo by to kreativní potenciál lidstva a mohli bychom se dostat na daleko vyšší civilizační úroveň.
Vnímáte nějaké zápory nepodmíněného základního příjmu? Jaký by mohl mít negativní dopad na společnost?
Je to jako ptát se, jak negativní je pro lidi kyslík, který je pro život nezbytný. Stejně tak v dnešní společnosti je základní příjem potřebný. Ale možnost zneužití základního příjmu tu je ze strany politiků nebo zájmových skupin, kteří by zavedení příjmu případně populisticky vyměnili za jiné důležité hodnoty, například některá práva lidí.
Myslíte, že je možné zavést nepodmíněný základní příjem celosvětově, že je možné převést teorii do praxe?
Ano, postupně se šíří po světě. Tato teorie je stará už 500 let. U Thomase More (anglický filosof a spisovatel z 16. století, autor knihy Utopie – pozn. autorky) můžeme najít její první zárodky a pak u Johannese Ludovica Vivese (španělský filosof a spisovatel z 16. století – pozn. autorky). Ale prosazuje se až v posledních desetiletích. Od 80. let je základní příjem zaveden na Aljašce, takže existuje i v praxi. Je vyzkoušen a lidé jsou s ním spokojeni. V různých dalších zemích se experimentálně zkoušel, a to jak v Evropě, naposledy třeba v Nizozemsku, ve Finsku, v Německu, ale i v Indii a v různých afrických zemích, například v Keni. Má dobrý potenciál na to, aby byl zaveden i v České republice. Jako první krok k jeho uvedení do praxe by mělo být dotázání občanů, zda a jak vysoký základní příjem by si představovali.
Nebude mít základní příjem negativní dopady třeba ve formě prudké inflace?
Pochopitelně každé zavedení inovace je třeba dobře procedurálně ošetřit. Třeba na Aljašce k ničemu takovému, jako je rychlá inflace, nedošlo. Ale přes tento příklad takové obavy existují. Můžeme se poučit například ze zavádění eura, kde řada zemí zafixovala ceny určitého zboží na měsíce či rok, aby se změna oběživa nezneužila pro zvyšování cen a roztočení inflace. Takže taková rizika ošetřit není to nic výjimečného.
Je nepodmíněný základní příjem udržitelnou teorií? Nemůže fungovat jen v bohatých zemích, jakou je např. i již zmiňovaná Aljaška?
Ač si to mnoho zdejších lidí neuvědomuje, Česká republika patří mezi nejbohatší země na světě. Například podle Mezinárodního měnového fondu jsme na 30. místě na světě z celkových dvou stovek zemí, počítáme-li hrubý domácí produkt na hlavu podle parity kupní síly. Patříme tedy do nejbohatší šestiny či sedminy a rozhodně na to finance máme. Jde o nastavení priorit, co chceme platit z rozpočtu, a o to, že si zbytečně nenecháváme uniknout určité finance například ve formě úniků zisků firem do daňových rájů. Máme tu neférové daňové úniky, které tvoří ohromné finanční částky, které by mohly být dobrou bází pro základní příjem. Dále můžeme proti finančním spekulacím zvážit zavedení takzvané Tobinovy daně (daň z finančních transakcí peněžních domů – pozn. autorky), což už také některé země světa dělají.
Jak stanovit konkrétní částku základního příjmu?
Třeba na Aljašce není stanovená nějaká přesná suma, kolik se má základní příjem vyplácet, ale je to procedurálně zařízeno a vypočítává se z ročního zisku určitých firem, které působí v tomto státě. Jiná možnost je určit pevnou částku. O tom, kolik by to mohlo v Česku být, probíhají diskuse a navrhované sumy jdou od 5 tisíc korun až 15 tisícům. A někdy i přes ně. Také by bylo možné nechat o té částce rozhodnout občany v referendu, což by podle mého názoru bylo ideální řešení.
Když se bavíme o stanovení konkrétní částky základního příjmu, jedná se o otázku, kterou má vyřešit každý stát individuálně?
Neměli bychom základní příjem chápat jenom jako téma výhradně pro úroveň státu. Experimenty proběhly na „lokálnějších“ úrovních v různých zemích světa, na úrovni krajské, městské, vesnické. A naopak existuje i návrh na eurodividendum pro celou Evropskou unii v jednotné výši. Tento základní příjem v podobě eurodividenda by napomohl snižování nerovností v Evropě. Třetí rovina je globální. OSN teď v době pandemie navrhlo vyplácení základního příjmu, sice jenom dočasného, aby se pokryly za této mimořádné situace náklady lidem, kteří v důsledku opatření proti pandemii ztratili práci a propadli se do chudoby. První návrh neprošel, ale diskutuje se už druhý.
Kdo je Marek Hrubec?
Dvaapadesátiletý politický filosof a sociální vědec se zaměřuje na teorie nepodmíněného základního příjmu, na globální problémy a kritickou teorii společnosti a politiky. Je autorem a editorem více než 20 knih, včetně knihy Nepodmíněný základní příjem, o kterém přednáší na univerzitách v Česku i v zahraničí. Aktuálně vede Centrum globálních studií na Filosofickém ústavu AVČR v Praze.
Článek je závěrečnou prací Žanety Svobodové z jarní inkubace 2021.