Uzavření kultury přineslo obavy umělců a řady profesí z budoucnosti. Na počátku měli hudebníci problémy získat finance na své další fungování. Nejistota a pochybování o své práci se promítla i do jejich tvorby a osobních životů. Teď jsou připraveni společně s organizátory na rozvolnění kulturních akcí. Čekají na to, s jakými požadavky přijde vláda, jednotlivá ministerstva i hygienické stanice.
Někteří muzikanti jsou celou situací okolo pandemie frustrovaní. Dopadají na ně dlouhodobá opatření bez kontaktu s fanoušky a chybí jim živá interakce s diváky. Část z nich musela změnit práci a vzdát se tak své umělecké dráhy. Jiní našli cestu, jak se živit i nadále hudbou, ale bez energie z publika ztrácí svou inspiraci.
„Když se zavřely hranice, byla jsem v obnově amerického víza. Řešila jsem koncerty a festivaly v Kalifornii, nahrávání pro film. Chtěla jsem vypustit ven nový single a udělat k němu 3D videoklip. Všechno bylo v pohybu a musela jsem své aktivity najednou zrušit,” popisuje situaci producentka a hudebnice Lenka Morávková z projektu Bohemian Cristal Instrument a kapely My Name is ANN. Zůstala v Čechách, pustila byt v Praze a vrátila se na maloměsto.
Stěhování z velkoměsta byla jediná možnost, jak stáhnout náklady na minimum. Od počátku pandemie tak zůstala na malém městě mimo kulturní dění. Podle svých slov je na samotu zvyklá, ale nečekala, že bude trvat tak dlouho. „Samota mi nevadí. Ale po dlouhém obdobím na rodném maloměstě jsem zjistila, že být sama v izolaci, kde nejsou lidé s podobným smýšlením a životními plány, je naprosto demotivující a pro moji psychiku nezvladatelné. Celá situace mě táhne tak dolů, že jsem začala pochybovat o tom, co dělám a proč,“ říká o své situaci Lenka Morávková.
Na psychice hudebníků se podepisují deprese a bezvýchodná situace. Mnoho umělců zůstalo doma a pracuje na svých uměleckých projektech, ale dlouhodobá opatření a odloučení je psychicky vyčerpává. Takovou situaci popisuje i zpěvačka a lektorka Helena Kubelková z kapely Rheia a RockOpery: „Nemůžu dělat, to co mě baví. Žiji z dotací. Můj život se změnil radikálně, protože nemůžu dělat svou práci, která je mým koníčkem. Všechno, co miluji v životě, mi ta pandemie vzala.”
Chození na výlety a do přírody, dlouhé procházky bez kontaktů s lidmi, zákaz zpěvu a zákaz sportu, to vše se promítlo do uměleckých životů. Helena Kubelková byla zvyklá chodit každý den do divadla a připravovat se na role. Učila zpěv doma i na konzervatoři, ale o všechen svůj příjem přišla. Teď chodí jen na procházky a účinkování v divadle jí chybí. „Strašně mi to chybí. Psychicky na tom nejsem nejlíp, protože můj život je teď prázdný. Nechodím ani do obchodu. Všechny nákupy si nechávám vozit,” popisuje změny ve svém životě.
Festivaly, kluby, koncerty, divadla jsou v rámci vládních protikovidových opatření uzavřeny už více než rok. Omezení se dotýkají i hudebního sektoru, který se musel vypořádat s počáteční nedůvěrou u zástupců vlády. Kompenzace hudebníkům většinou pomohla přežít nejtěžší období. Všichni momentálně čekají na lepší situaci a na možnou dohodu mezi třemi ministerstvy, která od počátku ovlivňují dění okolo kultury. Po poslední výměně ministra zdravotnictví se situace opět zkomplikovala.
„V dubnu nám zrušili koncert Cesta ze tmy v Lucerně. Začaly se prodávat lístky. Koncert byl povolený od bývalého ministra zdravotnictví, ale nový ministr Arenberger ho zrušil. Mělo to být s testy, měli jsme mít zkoušku. Já jsem se tak těšila,” popisuje situaci Helena Kubelková, která měla na večeru vystupovat v rockové opeře Vymítač.
Otázka rozvolňování pro pořádání koncertů a festivalů, otevření klubů a jiných hudebních aktivit souvisí i s tím, že podle zástupců umělců už dochází peníze na další proplácení kompenzací. Přitom na počátku byl problém přesvědčit vládní představitele o tom, že je tento obor dostatečně veliký a přináší do státní kasy peníze.
„Dělali jsme kvalifikované odhady jednotlivých segmentů hudebního sektoru. Patří sem i manažeři, autoři, interpreti, podpůrné profese jako jsou pořadatelé, technické profese a spočítali jsme, že je tady 130 000 lidí, kteří se v tomto odvětví živilo před pandemií a obrat byl asi 20 miliard,” vysvětluje Jakub Nový z ČOH a SAI.
Státní správa ještě před pandemií nevěděla, kolik lidí přesně pracuje v kulturním odvětví, jakou formou jsou zaměstnáni a najímáni, nebo kolik peněz přináší kultura do státního rozpočtu formou daní a multiplikačních efektů. Status umělce, který je v zahraničí běžný, se v České republice zatím nedaří promítnout do legislativy.
„Ministerstvo kultury by mohlo být silové ministerstvo, kdyby mělo tyto kulturní, kreativní průmysly a sektory zmapované a kdyby s nimi dokázalo pracovat a vytěžit je,” říká Jakub Nový.
Během pandemie potřebovali velkou pomoc hudebníci na volné noze, protože někteří nedosáhli ani na podporu pro OSVČ. Docházely jim finance i nápady, jak se živit online bez diváků. Koncerty a hraní ve virtuálním světě jim nepřineslo takový výdělek, aby mohli celou situaci přežít ve svém oboru. První finanční pomoc pro hudebníky ale selhala. Podmínky pro získání finanční podpory byly nastavené pro festivaly a organizátory. Po jejím spuštění se ukázalo, že téměř nikdo z muzikantů na ni nedosáhne.
„Spoustu lidí ani nepochopilo, co má dělat. Musela jsem jít osobně na poštu. Vytvořit si svoje ID, to pak znovu potvrzovat online. Pak vyplnit všechno tak, jak oni chtějí. Měla jsem, co dělat s tím, jak se to má vyplnit,” takovou zkušenost popisuje saxofonistka Annie Black.
Nevyčerpané peníze z prvního dotačního programu převedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu do dalšího dávky. Zástupci dalších ministerstev přizvali k diskusi odborníky z uměleckých asociací i profesionály v oblasti kultury a projednávali slabá místa náhrady. Vznikl program Covid Kultura II, na který už dosáhlo více muzikantů OSVČ.
„Ta podpora byla stále více koncipovaná na organizace. Byla tam například otázka, jaký máte projekt,” říká Helena Kubelková a dodává: „Já ale nemám jeden projekt, mám několik projektů. Hraji v sedmi hrách v RockOpeře, mám kapelu, mám koncerty. Jako zpěvačka se živím v různých projektech.” Vyplnění žádosti o podporu nebylo jednoduché. Úředníci ji formulář vrátili kvůli chybě, ale nakonec peníze získala.
Administrace a byrokratická zátěž nebyla jedinou slabinou programu COVID – Kultura II. Nedosáhli na ni totiž umělci, kteří pobírají jakoukoli formu důchodu i invalidního, matky na mateřské a rodičovské či studenti hudby, kteří si přivydělávají hudbou ke škole. Většina hudebníků se musí živit i jinou prací. To je i případ klavíristy Jana Kouteckého, který na kompenzace nedosáhl, protože je pro něj výdělek z hudby vedlejší příjem: „Překvapilo mě, že nemám nárok na dotaci, přestože řádně odvádím i z hudebních příjmů daně, sociální pojištění a zdravotní pojištění.”
Jak to bude s rozvolněním konkrétně pro hudební akce, je nejisté. V úterý 11.5.2021 proběhl první veřejný koncert na Výstavišti. Měl ukázat, že jsou organizátoři i muzikanti připravení takové akce dělat. „Dokážeme kulturní akce udělat bezpečně na rozdíl od toho, kdy lidé jdou na náplavku, nebo do parků, kde vznikne neorganizovaný chaos. Naše akce by byly organizované. Jsme schopni udělat je tak, aby návštěvníci i účinkující dodržovali veškerá hygienická pravidla,” říká Petr Blažek z Music Managers Forum (MMF)
Produkce festivalů, hudebníci, promotéři i další profese jsou nachystaní na nastartování veřejného vystupování. Zatím poslední dotační program pro oblast kultury běžel od února do poloviny dubna tohoto roku, ve kterém přibyly další uznatelné náklady a program se mohl souběžně kombinovat s ošetřovným pro OSVČ. Ministerstvo kultury připravilo balíčky pro rozvolňování kulturních akcí. Po pilotním koncertu na Výstavišti se teď ukáže, jestli se budou moci organizátoři a muzikanti pustit do plánování dalších veřejných akcí pro diváky.
Iva Cordery
Článek je závěrečnou prací Ivy Cordery z jarní inkubace 2021.