„Nemoc naší doby je, že žijeme jen na povrchu. Jsme jako řeka Platte, široká jednu míli a centimetr hluboká.“
Steven Pressfield
Nedávno mi kamarádka sdělila, že má ráda slovní přesmyčky a že název Epimoni-ac zní jako „maniac“. Nebyla první. Snažila se mě v podstatě diplomaticky zeptat, co jsem tím názvem vlastně chtěla říct. Stejně tak mě popichovala, proč se vlastně věnuji něčemu takovému, jako jsou rozhovory s lidmi, které nikdy neuvidím, a kde jsem vzala přesvědčení, že si někdo rozhovory poslechne. Snad trochu naivně, či arogantně, to mohu přirovnat k polemice, proč lidé tráví hodiny četbou beletrie. Není to samozřejmě srovnatelné, co do jazykové kvality a barvité představivosti, ale nabízí se zde určité „protože“.
Podcast je v podstatě nástroj, který umožňuje amatérům, jakým jsem bezesporu i já, předat společnosti formou audionahrávek publikovaných na internetu nějakou informaci, kterou považují za zajímavou či podstatnou. Čerpají ze svých zkušeností a po většinou ve svém volném, nebo spíše „ukradeném“ čase, nahrávají, editují a vysílají do světa právě to, o čem jsou v hloubi duše přesvědčení, že může někomu někde něco dát. Může to být monolog, ale často to jsou dialogy s osobnostmi, které mohou k přesvědčení těchto amatérů přidat své argumenty. A to je i můj případ.
Narodila jsem se ještě ve společné zemi Čechů a Slováků. Moji příbuzní a přátelé pochází z obou zemí. A ačkoli tyto dva národy již netvoří jeden stát, jsem toho názoru, že mezi námi, i přes občasné škádlivé popíchnutí, stále existuje velmi silné pouto. To platí tím více, když žijete v zahraničí. Všimla jsem si jednoho specifického jevu, pokud jde o krajany obou zemí. Po počátečním plném začlenění se do hostitelské země, kdy se chcete rychle naučit nový jazyk, kulturu dané země, se ve velké většině všem začne tak trochu stýskat. A krajané reprezentují rodnou zem a vše s tím spojené. A ve větší míře se objevuje tendence pomáhat si, ochota a schopnost sdílet zkušenosti a tím vlastně „otevírat dveře“ nejen pro ty, kteří v cizí zemi začínají. Je nesmírně povzbuzující mít možnost sdílet atmosféru vlasti. Najednou si uvědomíte, jak negativní lidské vlastnosti, ať obecné nebo individuální, slábnou. Chceme si být blíže a motivovat jeden druhého, neboť život v zahraničí není vždy tak jednoduchý, jak se může zdát. Já osobně jsem žila ve Velké Británii, Irsku, Itálii, deset let v Chile a nyní jsem zpět v zemi milovníků pizzy a těstovin. Suma sumárum, jsem mimo domovinu více než dvacet let. Na mých cestách jsem potkala nespočet vskutku krajanských osobností a z doslechu ještě více. Životní příběhy některých z nich si skutečně zaslouží, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí.
Proč? Protože pro mě osobně, v době neustálého spěchu, rostoucí tendence rozptylování a povrchnosti v digitálním světě, opomínání skutečných lidských i národních (ano, dovolím si tento termín) hodnot, je vhodné si připomenout tu neobyčejnost v obyčejnosti, odvahu, sílu, nadšení, vytrvalost, houževnatost a hloubku charakteru jedinců, kteří i mimo rodný kraj poukazují spíše na možnosti, než na překážky. I proto jsem si vypůjčila termín Epimoni z řečtiny, který reprezentuje právě zmíněné vlastnosti spojené i s vytrvalostí až tvrdohlavostí, kterých je dle mého mínění zapotřebí nejen, ale obzvláště, při nových životních začátcích mimo obvyklostí svého kraje.
Mezi hosty se objevují jak čeští, tak i slovenští krajané, ale také se brzy objeví i potomci krajanů, kteří již česky či slovensky nemluví. Je zcela na posluchačích, kterému z rozhovorů budou věnovat svůj čas. Stačí si vybrat přímo na webové stránce podcastu zemi, která je zajímá. Nebo mohou přímo na podcastových čtečkách (Apple podcast, Spotify, Google podcast, Stitcher, Iheart radio atd.) poslouchat nové díly, publikované každý týden. Nedávno jsem otevřela na webových stránkách prostor blogerům, kteří píšou o zemích, kde žijí, a tak si zájemci kromě poslechu mohou přečíst i leckteré zajímavosti ze světa.
Rovněž připravuji newsletter, ve kterém bude přihlášený zájemce pravidelně dostávat do své schránky zajímavosti ze světa krajanů, či užitečné informace o životě mimo domovinu. Ano, jsem toho mínění, že v dnešní době, tzv. realistického pesimismu, je nutné zviditelnit jedince, kteří mají hloubku, osobitost, a nejen věrně reprezentují, vědomě či nevědomě, svou rodnou vlast, ale i pozitivní rysy lidského charakteru. A proto věřím, i doufám, že příběhy osloví, nadchnou a neméně tak inspirují, ať už posluchač žije v zahraničí či rodné vlasti. Vzbudím-li inspiraci, dobrý pocit krajanské sounáležitosti, hrdosti a minimálního zamyšlení se nad životním postojem, tak mise tohoto projektu je splněna. Kdokoliv, kdo by se rád zapojil, i díky tomuto skvělému nápadu v podobě Novinářského inkubátoru, je vítán všemi deseti.
Alena Cicáková
Zakladatelka krajanského podcastu Epimoni-ac. Původem z Aše, vystudovala práva v Irsku na Athlone Institute of Technology a dálkově italskou kulturu a jazyk na ICon – Università di Pisa. Ve svém projektu čerpá z osobních i profesních zkušeností v oblasti mezinárodního obchodu, finančního světa, turismu i jazykového vzdělávání, a to jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Nepřestává být fascinována lidskými osudy, které jí utvrzují především o pozitivních vlastnostech Homo sapiens.