Když si na internetu zadáte do vyhledávače jméno Martin Rychlík, vyskočí na vás spousta odkazů, kde se o této osobnosti můžete dočíst množství zajímavých informací. My jsme měli to štěstí, že tento český etnolog, historik kultury a vědecký novinář přijal v prvním jarním týdnu pozvání do Novinářského inkubátoru a rozhovořil se nejen k tématu věnovanému vědecké novinařině, ale prozradil nám i spoustu zajímavostí ze svého pracovního a osobního života.
Jaká byla profesní cesta PhDr. Mgr. Martina Rychlíka, Ph.D. et Ph.D.?
Martin Rychlík vystudoval etnologii, dějiny a teorii kultury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínal již během studia. Zajímal ho sport, měl rád hokej. Oceňuje zkušenosti, které získal v letech 2000 až 2006, kdy pracoval jako sportovní redaktor v České tiskové kanceláři. Následně rozšířil práci redaktora o editorskou činnost v ekonomickém týdeníku Euro. Od roku 2013 psal pro Lidové noviny. Na dotaz, kolik článků publikoval zhruba během jednoho roku, prozradil úctyhodné číslo čítající 300 až 320 textů. V současné době působí jako šéfredaktor médií Univerzity Karlovy. Pravidelně přispívá svými články na odborný portál Vědavýzkum.cz.
Co je smyslem vědecké žurnalistiky?
Vědecká žurnalistika se snaží čtenářům zprostředkovávat stravitelnou formou nové vědecké poznatky a výzkumy. Vzdělávat společnost, informovat ji a vyvracet některé nepravdy, které se veřejnost dočítá například na sociálních sítích či ze sdílených řetězových mailů. Martin Rychlík ocenil práci českých novinářů, kteří se věnují tomuto oboru. A že jich není mnoho! Ve srovnání s Japonskem, kde prý pro jedno odborné periodikum pracuje až 41 specialistů, u nás v České republice se vědecké novinařině zatím věnuje jen několik odborníků. On sám vyzdvihl profesionalitu Daniela Stacha a práci vědecké redakce České televize. Díky nim se do hlavních vysílacích časů dostává velké množství vědeckých kapacit.
Vědecká žurnalistika si žádá vzdělané novináře, kteří na sobě pracují a jsou schopni vést poutavý dialog se špičkami z různých vědeckých oborů. „Nejdůležitější je nebát se ptát a nebát se klást blbé otázky,“ zdůraznil současný šéf médií UK. Důležité při rozhovoru s vědcem je i přiznat, že občas něčemu ani novinář věnující se vědecké žurnalistice zcela neporozuměl. Tím docílí toho, že daný odborník své sdělení přeformuluje do srozumitelnější podoby, protože s ryze odborným textem určeným širšímu publiku by novináře stejně editor brzy tzv. vyprovodil. Martin Rychlík se shodl s předešlými hosty Novinářského inkubátoru na tom, že pro práci novináře jsou velice důležité kontakty a osobní vazby, díky nimž si obě strany budují vzájemnou důvěru.
A co osobní život?
Martin Rychlík není jenom vášnivým novinářem, který hodně čte, ale dokonce i píše a publikuje. Je zřejmé, že to je věc, která se musí stíhat nad rámec novinářské činnosti i rodinného života. Podle jeho slov je nutné si najít čas a hlavně klid. Kolikrát musel vstát ještě dříve než jeho rodina, aby mohl pracovat. Během své kariéry využil i vzdělání, které získal. Na základě svého zájmu o indiány a Inuity vznikla jeho diplomová rigorózní práce o tetování a později vydal knížku Dějiny vlasů. Je to velice precizně zpracovaná kniha a člověk zjistí, že vlasy a vousy jsou důležité pro lidi napříč všech dob i kultur a patří mezi kulturní univerzály.
Na závěr bychom chtěli poděkovat Novinářskému inkubátoru za možnost tohoto zajímavého setkání, a hlavně za čas který nám Martin Rychlík ochotně věnoval.
Autory článku jsou Vojtěch Záliš, Kristýna Sedláková a Michaela Bílková, studenti Univerzity Hradec Králové.