Přednášku “Život ve velké redakci a na volné noze” si pro Novinářský inkubátor připravil novinář Tomáš Nídr, který aktuálně žije v Limě ve státě Peru.
Tomáš Nídr pochází ze Slaného a vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Začínal jako elév v MF DNES v roce 2001 a vypracoval se na zahraničního redaktora a editora. V roce 2009 pak přešel na “novinářskou” volnou nohu a začal publikovat pro Deník N, Hospodářské noviny či pro ekonomické zpravodajství Euro a magazín Koktejl. Jeho analýzy a reportáže se zabývají tématy z latinské Ameriky a Afriky.
Chod běžné redakce
Práce v každodenním zpravodajství je náročná. Ve většině redakcí se setkáte s denním řádem, který má jasný cíl – sestavení výtisku či webové stránky pro publikování. Na poradě se plánují hlavní “bomby”, které se týkají zejména domácí a ekonomické rubriky. Zahraniční rubrika, ve které pracoval Tomáš Nídr, je v tomto směru trochu upozaděná. Pozadí velkých kauz se na poradě nepobírá i z toho důvodu, aby neunikly informace ven. U důležitých investigací platí, že o nich ví jen ti nejdůležitější lidé z redakce.
Denní rutina
V denním provozu se každá redakce trochu liší, ale hierarchie bývá stejná od vedoucího vydání po píšící novináře. Dopoledne bývá porada, na které se sejdou novináři a zástupci z jednotlivých rubrik. Proberou spolu, co se ten den děje v jejich oblasti a o čem by se dalo aktuálně psát. Redaktoři se také dozví, jak dlouhý jejich text má být kvůli inzerci v periodiku. Určí se, co má prioritu, co je hlavní téma, případně otvírák. Novináři přichází na poradu se svými tématy a rešeršemi, co mohou nabídnout nadřízenému.
Na poradě vedení pak probíhá hodnocení výtisku, co ten den vyšel. Hodnotí se, co bylo dobře, co špatně, kde byla špatná fotka, jestli byl otvírák správný, jestli bylo složení článků dobré. A pak se plánuje, co bude v aktuálním vydání. Na základě nabídky oddělení si šéfredaktor či jeho zástupce vybere nosné téma na hlavní stránku, které by mělo prodávat.
Grafika a vizuál
Velká zodpovědnost je na editorovi. Rozkreslí stránku a určí jednotlivé prostory pro články. Zváží, jestli bude text na výšku či na šířku. Přemýšlí nad vizuální stránku, nad tím, jak vypadá protilehlá stránka, aby vše působilo rozličně a nebyla to jen jednolitá hmota. Některé noviny jsou vzdušnější a jiné mají svůj materiál napresovaný na sobě. To záleží na vnitřní politice daného média.Dalšími důležitými osobami jsou foto editor, který vybírá vhodné fotografie pro článek, a grafik, který vyrábí vizuální grafiky.
Konečné práce
Ideální průběh dne je schválení témat na poradě, práce na článcích a v šest večer připravené vydání k tisku. Většinou do plánu redakce zasáhne aktuální dění. A tak se do výtisku dodávají nová prohlášení a aktuální informace. Stránky se pak předělávají, překopávají, zkracují se texty nebo naopak prodlužují. V novinařině je flexibilita základní vlastnost. Když je vše připraveno, tak editor články pošle na korekturu ke schválení gramatiky. Korektoři kontrolují pečlivě všechny texty i titulky. Občas se stává, že největší chyba se objeví právě v titulku. Výstup pak nechá editor schválit svého nadřízeného, většinou vedoucího vydání. Ten znovu zkontrolujte titulky, aby nebyly nevhodné nebo nudné. A pak se stránky odešlou do tiskárny. I po této uzávěrce se může něco změnit. Platí to zejména pro sport. Tiskárny většinou nestihnou sportovní výsledky vytisknout pro celou republiku ve stejnou dobu. Stává se tak, že je jedno vydání odlišné od ostatních.
Novinářem na volné noze
Rozhodnutí opustit stálé zaměstnání v redakci a živit se žurnalistikou na volné noze měl Tomáš Nídr v hlavě delší dobu. Výpoveď dal v době, kdy měl našetřené peníze s tím, že rok či dva bude cestovat po světě a bude články nabízet. Nakonec zůstal novinářem na volné noze doteď. Největší výhoda je, že z let, kdy pracoval v redakci, zná spoustu kolegů a tak mohl nabízet své články právě jim. Novináři často mění zaměstnání a pozice ve svém povolání, takže jeho kolegové jsou dnes roztroušeni po různých redakcích a mají různé funkce.
Nabízení témat redakcím
Během měsíce nasbírá až 20 témat. Některá jsou obsáhlejší, jiná témata se promění v kratší a jednodušší texty. Ty nabízí do jednotlivých rubrik, časopisů a médií v závislosti na tom, o jaký žánr a o jaký námět jde. V České republice nejsou obecně vysoké honoráře za texty. Nabídka pak má sestupnou tendenci, podle toho, kam se článek nabízí dál. Psaní pro určitá periodika a weby se dá dohodnout i předem a tím je text rezervovaný pro dané médium. Pak už se Tomáš Nídr domluví na deadlinu a konkrétní velikosti článku, se kterou může počítat.
Pro lidi, kteří jsou v oboru noví a nemají vytvořené jméno, prakticky neexistuje nabídnout pouze lákavý titulek a podtitulek, jako to dělá Tomáš Nídr. Nováček by podle něj měl text napsat celý a risknout, jestli ho v redakci přijmou nebo odmítnou. Často se však stává, že mu na email nikdo neodpoví. Ideální je se obracet na konkrétního člověka v médiu, například nabízet své práce konkrétnímu šéfovi rubriky a neposílat je na hromadný email.
Financování a honoráře
Otázka honorářů jistě trápí každého začínajícího novináře. Zorientovat se v tom, jak a za kolik, není snadné. Některá média platí lépe, některá nemají tolik možností. Většinu nákladů na cestování, pojištění, jídlo či ubytování si musí novinář na volné noze platit sám. Pak je otázka, jestli se mu vyplatí investovat do psaní článků a jestli se mu náklady vrátí. Pokud už má novinář jméno, může se domluvit s nějakou redakcí na článku předem a získat tím i zálohy či proplacení těchto nákladů, tak jak se to podaří občas i Nídrovi. Placení novináři na volné noze se mohou redakci i vyplatit, protože s nimi nejsou spojené další náklady jako na zaměstnance. Vše záleží na dohodě s redakcí.
Jinou možností financování je poohlédnout se po sponzorovi, podívat se na vypsané granty, či navázat spolupráci s nějakou nadací či neziskovkou, které pořádají cesty a dokáží novináře finančně podpořit. Hledání financí je tak trochu oříšek, ale pokud rozhodíte sítě do různých stran, určitě se vám to podaří.