Rozpadlé budovy připomínají temnou minulost spjatou s komunistickým režimem a poskytují tak příchozím pohled na místa, kde pracovali a pobývali političtí vězni.
Chátrající budova obklopená jáchymovskými lesy a víkendovými chatkami nepůsobí zprvu jako místo spojené s pochmurnou nedávnou historií. „Docházelo zde k fyzické likvidaci vězňů?”, „Visely na kotoučích nějaké nástroje určené pro těžbu uranu?” Studenti politologie z Hradce Králové si kladou tyto otázky a marně odhadují k čemu místo skutečně sloužilo.
V 50. letech minulého století byla budova využívána komunistickým režimem jako součást tábora pro politické vězně. Když se podíváme na pozůstatky stropu, naskytne se pohled na desítky malých kotoučů zasazených vedle sebe. Jaký byl jejich účel? „Vězni si na řetízky zasazených do kotoučů věšeli své pracovní oděvy,” seznamuje novinář a průvodce Tomáš Bouška studenty s původním účelem místa. To je důvod, proč se místu přezdívá „řetízkárna”.
Při návštěvě tohoto koutu republiky samozřejmě nesmí být vynechána naučná stezka „Jáchymovské peklo”, která vede přes bývalé pracovní tábory a odkrývá temnou minulost 50. let. Na tábory Rovnost, kde se nalézá „řetízkárna” z úvodu textu, Svornost, Nikolaj a uranové doly Eduard a Eliáš, upozorňují informační tabule, ale z budov nacházíme zpravidla už jen základy.
Krušnohorské údolí, ve kterém leží město Jáchymov se na tři dny stalo působištěm studentů politologie z Univerzity Hradec Králové. Ve spolupráci s nevládní organizací Novinářský inkubátor jsme měli za cíl poznat nejen krásu místní přírody, ale především temnou minulost spojenou s praktikami komunistického režimu 50. let.
Na druhou stranu, Jáchymovsko skrývá i mnohem pozitivnější bohatou historii. Jedním z témat je těžba stříbra spojená s ražbou mincí, či těžba uranu a léčebné procedury v radiových lázních. Uran a další radioaktivní prvky obsažené ve zdejších rudách napomáhaly při výzkumu Marii Currie Sklodowské. O těchto detailech včetně o životě muklů v komunistických pracovních táborech vypráví moderně pojatá expozice.
Na exkurzi vyrážíme s Novinářským inkubátorem v doprovodu několika expertů z oboru žurnalistiky. Naši společnost večer doplňuje, alespoň virtuálně Gustav Bubník, jenž vypráví o své knize „Ztracená léta“, která představuje tragické osudy mladých československých hokejistů, kteří na přelomu 50. let čelili represím ze strany komunistického režimu kvůli jejich úvahám o emigraci. Zároveň také vzpomíná na svého otce jako na nesmírně silného člověka, který si i přes všechny hrůzy věznění a zničenou hokejovou kariéru dokázal udržet pozitivní mysl. Často vyprávěl, jak si se spoluhráčem Konipáskem v lágru chodili stříkat vodu na plac, aby si tam mohli zahrát hokej.
Další večer s námi sdílí zkušenosti Daniel Anýž, český novinář a publicista, redaktor Hospodářských novin a Aktuálně.cz. Prezentuje svou knihu „Jdu s hlavou vztyčenou”, která pojednává o strastiplném a nespravedlivém osudu Milady Horákové. U nás studentů vzbuzuje zájem a vyvolává zápal do diskuse o hrůzných činech minulého režimu. Následující den pod dohledem zkušeného kameramana a stříhače Filipa Vonky zkoušíme v terénu natočit naše první rozhovory s využitím profesionální audiovizuální techniky.
Exkurze nám připomněla kruté příběhy minulosti, které se v pracovních táborech odehrávaly. Pro mladou generaci, která má často o zvěrstvech komunismu jen povrchní znalosti, je ideální dostavit se na místo činu. Jáchymov působí autenticky, na člověka dopadá značně ponurá atmosféra, jež není pouze důsledkem nepravidelných změn počasí krušnohorských vrchů. Svou roli hraje i odlehlost a zanedbanost místa, které prozatím jen málo pečuje o odkaz své bohaté, byť skličující historie.
Pochmurná historie je zde cítit prakticky na každém rohu. Symbolika zkřížených kladiv, jakožto odkazu na vyčerpávající hornické práce a zároveň moc dřívějších totalitních režimů, je v Jáchymově hojně přítomna, a to mimo jiné i v samotném znaku města. Toto místo žije svou minulostí, která k němu neodmyslitelně patří a zřejmě nějaký čas ještě dlouho patřit bude.
Autorem článku je Václav Štěpař