Dalším z přednášejících pro Novinářský inkubátor byl novinář Daniel Anýž. Ve svém příspěvku popsal nejen svou křivolakou cestu k žurnalistice, ale také přednesl své zkušenosti z americké mediální i politické scény.
Daniel Anýž vystudoval geologii, ale od roku 1991 se živí jako novinář. Psal pro Respekt, českou redakci BBC a Hospodářské noviny. Jeho tematickou doménou je USA, ale během své kariéry se věnoval i domácímu zpravodajství nebo dramatické produkci. V roce 2020 vydal knihu Jdu s hlavou vztyčenou o osudech Milady Horákové a jejího manžela Bohuslava Horáka.
Novinářské dozrávání
Díky skautskému oddílu se rozhodl studovat geologii a i jeho první zaměstnání bylo na pozici hydrogeologa. Ze zájmu však v té době začal psát divadelní recenze, které jej přivedly ke psaní pro periodikum Studentské listy (filiálka Lidových novin) a později pro Mladé listy.
V roce 1991 bylo v Čechách založeno Americké centrum žurnalistiky, kam Anýž nastoupil do kurzu žurnalistiky, ve kterém se naučil spoustu tipů, jež využívá dodnes – rozdělovat si podélně stránku na psaní sloupků, nosit s sebou dva nahrávače zvuku nebo v zimě používat tužku, protože propiska zamrzne a nepíše.
Vážněji začal psát až pro Mladou frontu, kde začínal jako kulturní recenzent. Protože byl přičinlivý, dostal možnost zúčastnit se stáže na University of Georgia v městečku Athens, v USA.
Po návratu psal domácí zpravodajství v Týdnu a následně přispíval do domácí redakce BBC. V té době dostal Fullbrightovo stipendium ve Washingtonu, což rozhodlo, že zůstane tematicky u Spojených států. Mezi nejsilnější zážitky, které si odtamtud odvezl, patří události 11. září 2001. „Cítil jsem se, jako by začala válka. Všude visely vlajky, lidé si malovali na zdi domů dvojčata a všude bylo cítit napětí.“
Nyní v České republice je součástí redakce Economie, tj. Hospodářských novin a Aktuálně.cz, kde se věnuje tematicky výhradně USA, což osobně považuje jako velký luxus. Rád si ale občas odskočí i na nějaké místní perličky, jako například na reportáž o výskytu pumy na břeclavsku nebo o zabití a snězení lamy v plzeňské ZOO. Nicméně má za to, že dlouhodobé zaměření novináře na jedno téma, mu dává přehled, perspektivu a odznak profesionality.
Zaměření pozornosti na USA
Když byla jeho manželka vyslána na pět let do Washingtonu jako kulturní atašé, dostal možnost tam jet s ní a podávat odtamtud výhradní zpravodajství pro Mladou frontu Dnes. Pro Anýže to byl prozatímní největší profesní vrchol.
„Cokoliv se stane v USA, zajímá okolní svět. A cokoliv se stane ve světě, tak lidé čekají, co na to řekne USA.“
Velmi silný dojem na něj udělala politická kampaň prezidenta Obamy, která měla obrovský pozitivní vliv na americké občany. Sám byl rád, že si Amerika dokázala za prezidenta zvolit černocha. Následně byl velmi zklamaný kampaní Trumpovou, která měla sice také velmi silný dopad, ale zato negativní.
Jako výhodu amerických médií vidí to, že jsou psaná anglicky, tudíž mají velkou celosvětovou sledovanost. New York Times dokonce dokáže pokrýt výpadek příjmů z tisku elektronickou verzí. I když je spíše i na tak velkém trhu ještě výjimkou. Mnoho periodik zde, stejně jako u nás, šlo cestou omezení tištěné produkce nebo kompletního překlopení do online prostoru. Pro zájemce o americkou scénu by doporučil sledovat Wall Street Journal, Washington Post, New York Post a Clear Politics, a mimo to doporučuje sledovat think-tanky.
“Myslím, že noční můrou každého amerického novináře byl dlouhou dobu twitterový účet Donalda Trumpa, který na ně kladl nároky 24/7,” dodává.
Svou kariéru zatím hodnotí jako velmi úspěšnou. Sám jezdí do Spojených států třikrát až čtyřikrát ročně, protože je podle něj živá zkušenost nenahraditelná. Bez ní by si připadal jen jako „opisovač amerických novin“. S žádným americkým prezidentem osobně rozhovor nedělal, ale rád by. V Americe totiž o styk s médii žádají politici, ne novináři.
Lada Matyášová