Workshop pro školy nejen o dezinformacích

Frýdeckomístecké nákupní centrum obsadily buldozery, ve stejném městě došlo k pokusu o krádež automatu na vajíčka, začala se stavět nová ZOO, kde budou moci návštěvníci obdivovat lososa, jezevčíka nebo třeba šneka, a namísto tamního Faunaparku vyroste základní škola Flora. Přesně tyto fake news vytvořili žáci Montessori základní školy PLANETA ve Frýdku-Místku v rámci workshopu zaměřeného na kritický přístup k informacím. Zadání znělo napsat zprávu o dění ve Frýdku-Místku, jedno jestli pravdivou, nebo ne, ale na každý pád věrohodnou. Všichni žáci se shodli na tom, že psaní fake news je na rozdíl od psaní zpráv jednodušší a zábavnější.

Workshop na Montessori základní škole PLANETA ve Frýdku-Místku vedl Přemysl Danda z Fak(e)ticky).

„Cílem workshopu je, aby děti dokázaly kriticky přemýšlet o informacích, aby se naučili přistupovat k jiným s respektem, aby dokázaly komunikovat konstruktivně, toto je pro nás klíčové,“ říká lektor Přemysl Danda z neziskové organizace Fak(e)ticky. PLANETA je šestou školou, pro kterou tuto aktivitu se svými kolegy a s Novinářským inkubátorem připravil. Celkem navštíví v rámci projektu Erasmus+ Mládež, ještě čtyři až šest dalších institucí. „Většinou jde o jednorázovou akci na celé dopoledne, v Planetě jsme se ale s panem ředitelem domluvili na deseti setkáních,“ doplňuje Danda. 

Žáci PLANETY ve věku 10 až 15 let diskutovali v rámci prvního setkání o otázkách typu proč máme novináře, jaká je jeho role, které zprávy hýbou světem – kromě války v Izraeli a na Ukrajině zazněly i ponožky v sandálech, nebo co je špatně ve Frýdku-Místku. Lektor se tak dozvěděl, že po chodnících se válí cigarety, popeláři blokují svou přítomností cestu do školy, cesty jsou plné děr, autobusy nejezdí dost často, vlaky se zpožďují, na Hlavní třídě je krátký interval semaforu, Česká pošta nefunguje jak má, na záchodech v obchodním centru Frýda se musí platit a chybí Gameshop. Všechny děti ale dodaly, že věří v možnost změny, „všechno jde, když se chce“. Měnit věci je privilegium nejen novinářů, zaznělo. 

Děti přiznaly, že ze známých dezinformací se setkali s útočícími mimozemšťany, s rozhodnutím prezidenta Petra Pavla zavést povinnou vojnu, i s čipy vpravovanými do těla spolu s očkováním proti covidu-19. Aby lektor dokázal, jak snadno je člověk ovlivnitelný, jak lehce dokáže něco přehlédnout a lecčemu uvěřit, je-li jeho pozornost zaměřená určitým směrem, pustil dětem video (https://www.youtube.com/watch?v=KB_lTKZm1Ts) s basketbalisty a požádal je, aby se plně soustředili a spočítali, kolikrát si přihrají hráči v bílých dresech. Naprostá většina správně odpověděla, že třináctkrát, jen dvě děti z osmnácti ale byly ochotny připustit, že se ve videu objevil člověk převlečený za medvěda. Danda proto zdůraznil, že „když se s někým hádáte, je důležité myslet na to, jestli situaci nevidí z jiného úhlu. Všichni jsme náchylní ke zkreslením, mozek je takový.“

Mladší žáci, ve věku 10 až 11 let, se během workshopu soustředili hlavně na rozeznávání fakt, názorů a nepravd. Praha je největší město, zatímco Frýdek nejhezčí město – správně určili fakt i názor a dále trénovali na pohádce o Karkulce. Když vlk tvrdil, že šel lesem, byl to fakt, ale jakmile prohlásil, že lidi nejí, „protože jsou moc tuhý“, jednoznačně projevil svůj názor, byť lhal. „Karkulku vyhnali z domu, protože nevyklidila myčku, nicméně zachránilo ji dvanáct bezdomovců, kteří ji nechali přespat pod lavičkou, Jeníček neměl za parťáka Mařenku, ale opici a prasátko Pepina zničilo zeď obrazem,“ vymyslely děti, aby splnily úkol napsat dezinformační pohádku.

Během dalších setkání se lektor zaměří na ověřování informací, pozitiva a negativa sociálních sítí, bezpečnost na internetu, korektní argumentaci či umělou inteligenci. „U dětí z PLANETY bych ocenil jejich přehled, bezprostřednost a témata, jaká nastolily, tentokrát to byly třeba investice, je vidět, že se doma o těchto věcech baví,“ shrnul Danda.

Dezinformační desatero – pomocník k ověřování zdrojů z dílny Fak(e)ticky
1) Vychází zpráva alespoň ze dvou důvěryhodných zdrojů?
2) Víme, kdo je autor?
3) Můžeme dohledat, kdo médium vlastní?
4) Známe historii média? Dokáže se za své chyby omluvit?
5) Nabízí zpráva všechny důležité úhly pohledu?
6) Je zpráva bez emocí?
7) Říká titulek to samé, co text?
8) Je zpráva napsaná bez gramatických chyb?
9) Jsou všechny informace aktuální?
10) Mysleli to vážně? Nebyl to jen vtip?